Anthaas de Coulen a Astras

Jméno: Anthaas
Rasa: Člověk
Pohlaví: Mužské
Věk: Těsně překročen osmnáctý rok věku.
Povolání: Šlechtic utíkající své povinnosti po lesích, alespoň tak tomu bylo donedávna. Nyní se kupodivu poměrně zodpovědně zhostil údělu Dračího jezdce.
Řád: Bez řádu
Rod: de Coulen
Gedwey: Kousek pod pravou klíční kostí, kde se ho Astras prvně dotkla tlapkou. Je to lesklá, stříbrná skvrna, která pod určitým úhlem pohledu se leskne lososově růžovou barvou.

Bydliště: Na Atmosu a na panství Coulen
Povaha a záliby: Je ctižádostivý, ale nejde mu bůhví o co, vlastně skoro jenom o úspěšný lov a oblibu u dívek. Tu si tedy vypracoval už před nějakou chvílí, ale proč to nezmínit, že. Nejde  také o něm říct, že by byl nějak skromný, spíš chvástavý a se zálibou v bohatých sázkách a karetních a kostkových hrách. Vlastně ve většině takových kratochvílí a rád se sází i o velký peníz.
Je i také poměrně arogantní, nerad se zajímá o jiné než o sebe, protože ho to zatěžuje, i když vlastně nemá nic moc na práci. Vlastně spíš nic, než moc. Může klidně jenom jezdit na koni po lesích a lovit jeleny, kdo mu brání. To mimochodem také patří mezi jeho oblíbené činnosti. Lovit divokou zvěř, to dělá velmi často a velmi rád. Odpoutává ho to a připadá si při tom jako divoká šelma.

Vzhled:Na dobu poměrně vysoký a atleticky stavěný hoch s viditelným kde jakým svalem. Často proto nenosí horní vrstvu oblečení, jako je třeba košile a i v obličeji je poměrně hezký a když ne to, tak aspoň není ošklivý. Nebo takhle řečeno, nemusí se obávat zrdcadla. Má tmavé vlasy a ostře řezané rysy v obličeji. Výraznou čelist, čas od času pokrytou krátkým strništěm. Rty tvoří linku a nad nimi je nos, úměrný přesně k obličeji a dokreslující jeho nezpochybnitelný půvab. Oči jsou velmi tmavé, ne li černé a nad nimi je temné obočí, tvořící temnou linii.
Obvykle nosí oblečení tmavých, nebo přírodních barev, aby na lovech a celkově v přírodě dobře zapadl. Boty vysoké jezdecké, nepříliš často i nízké. Na koženém opasku nosí často připnutou i velmi cennou dýku z tvrzené ocele.

Rodina: Rodinu pochopitelně sdílí s celý rodem, pochopitelně.
Matka Karlin Dcera velice bohatého statkáře, ale nepříliš hezká.
Děd Thiviel Mladší bratr Regana, statný muž, po krvavém souboji v  dnešních časech o jednu nohu lehčí.
Sesta Lin Starší sestra, přijde mu dost mimo. V jejím pokoji je to samej levnej krám z trhu, jako by chtěla být nějaká dobrodinka.
Bratranec Edegard Zvláštní člověk, ale sympaťák, co prostě rád zabíjí lidi.
Plus pár dalších, pro Antha nepříliš důležitých lidí.
Dračice Astras Lososová dračinka, partnerka jeho duše.

Historie: Narodil se do šlechtického a nepříliš zrovna chudého rodu jako druhé dítě, ale první syn, což byla jedno výhoda, bohužel už se ale i před ním narodili jiní muži a jiní hoši starší než on. Ale to bylo už jeho malé vítězství. Byl vychováván v bohatsví a ve vzdělání. Učili ho se zbraněmi, ale stejně tak i v boji na blízko. Zkrátka to byl luxusní život pro chlapce takové to nátury. Zamiloval si lov hned co ho na něj otec prvně vzal, to mu bylo přibližně dvanáct, možná i méně. Měl luk a jenom jediný šíp a stejně skolil dvanácteráka, přesnou ranou do oka, čímž zvíře dostatečně překvapil aby jej mohl následně dorazit. Jeho první kořist a hned jelen. To se mu na lovu tak zalíbilo. I když to vlastně byla spíš jenom náhoda, protože mířil na krk, považoval to jako důkaz svého umu. O pár let déle si našel zálibu v sázkách a po hospodách hrál v kostky, velice často a velice rád, prohrál už spoustu peněz, ale to vlastně nikomu moc nevadí, nebo spíš je to rodinné pokladnici jedno.
Na ulici se setkal hned se dvěma jezdci najednou a zašli spolu do hostince. Vlastně to ale byl celý takový zajímavý den, protože s jezdcem a modrým drakem viděl svého bratrance, budoucího lorda, se kterým šel ten den do chrámu. A nejenom že měj Edegard asistovat s dostáním vejce na sloupek, ale dvě vejce se ve stejnou chvíli rozhoupala. Velmi ojedinělé se to zdálo i Anthaasovi a to ví o dracích pouze málo. Pro Edegarda se dokonce vylíhlo to vejce se kterým měl teď pomáhat na sloupky a Anthaas přišel jako dobrá idea vejci v barvě lososího masa. Z vajíčka se vyklubalo elegantní dráčátko a poněkud nedočkavě se ho dotklo ono samo. Ano, teď je z něj dračí jezdec.
Schopnosti:
Fyzické
Střelba z kuše - 4/10
Střelba z luku - 3/10
Fyzická síla (zahrnuje i boj s mečem a boj tělo na tělo) -  3/10
Výdrž - 1/10

Magické
Myšlenková komunikace - 1/10

Sociální
Vládne písmem, umí obstojně počítat, nepůsobí příliš důvěryhodně a má zálibu v sázkách, plus znalost pozdravů Starověkým jazykem.

Majetek:
Meč, ze zbrojnice de Coulenů, velice drahý, o čemž vypovídá i precizní kování.
Luk stejného původu, z kvalitního dřeva a správně broušený s dobrou tětivou.
Šípy a toulec na opasku. Šípy sice mají letky dost počechrané, ale jinak v pořádku.
Vypůjčená dýka z tvrzené oceli a s jílcem vykládaným jantarem.
Ruksak, momentálně velice nevyužitý.
Jezdecký meč - Laúdnir
Laúdnir, nebo li spojenec, partner, je jezdecký meč. Je to mimořádně dlouhý obouruční meč s čepelí půdorysu nízkého kosočtverce a naprosto bez jakékoliv záštity. Čepel nese dvě barvy a když meč nebyl kován přímo pro Anthaase, ani jedna není lososová. Prostředek meče je tedy sytě fialový, zato ostří je sytě žluté a kupodivu průhledné, vypadá tedy jako by byl ze skla.
Pochva je černá, z kůže a je na ní vyraženo jméno meče, tedy Laúdnir. Patrně je to ale pravé jméno meče a pokaždé, kdy je Anthaasem vysloveno a na mysli má meč, přivolá jej k sobě, ale za cenu takového výdaje energie, kolik by ho to stálo pro meč dojít.
Do hlavice meče je vsazen na hrubo otesaný ametrín, po předchozím majiteli ze třičtvrtě naplněn energií.

Laúdnir:

Dále moc zbytečností, netřeba je vůbec zmiňovat.


Pohlaví: samička
Barva: Lososová, tmavé skvrnky kolem očí
Datum narození: 12. radiára, 37. roku novej generácie (30.12.2014, večerní čas)
Věk: 34 reálných dní (počítáno 31. 1. 2015 včetně)
Vejce: Malé, podsadité, lososově růžové, lesklé a hladké.
Povaha: Dračinka je silně fixovaná na svého jezdce a bude ho opouštět jen velice neochotně a bude si o něj dělat velkou starost, občas i v časech, kdy to nebude nutné. Pokud něco takového bude, těžce ponese všechnu jeho dámskou společnost, protože si bude myslet, že ji její jezdec chce opustit. Má ale vlastní svět a ten ji bude pohlcovat, třeba když se nudí nebo jen tak. Problém to ale bude představovat ve chvílích stresových, kdy se bude do svého světa nořit nedobrovolně a vlastně si z něj udělá své útočistě. Bude se moct trochu ze světa povytáhnout hlasem, ale stejně to nebude moc platné. Probudí se vždy až po nějaké chvíli. Během toho nebude vnímat, její mysl bude kolísat a bude zkrátka mimo tento svět, alespoň pro okolí. Pro ní to bude vlastně něco jako pobyt ve vejci. Otupující, ale příjemné.
A stejně tak příjemné pro ni bude i sledovat a vlastně i pěstovat exotické květy, jako kaktusy, nebo květy z elfských krajů a bude přímo zbožňovat orchidee a jejich vůni. Dokonce si nechá zřídit i svou zahrádku a pomocí vrozené magie ji obstarávat. City k jejímu jezdci jdou vlastně popsat jako velice silné city sourozenecké. Bude jej ráda pošťuchovat a různě urážet, ale nebude to myšlené zle, to rozhodně ne. A za svou druhou duši se bude prát a i ráda. Hlavně aby jej uchránila a klidně by položila i život.
Svým velkým vlivem, ačkoliv to bude dělat poměrně ctižádostivému Anthaasovi problém, bude svého Jezdce pomalu měnit, a to nejenom tím, že ho poelfští, ale spíš povahou. Stane se tak méně sobeckým, méně arogantním, ale Astras zase bude on ovlivňovat tím, že se postupně stane neškodně cílevědomou a sebevědomou.

Vzhled: Stavba těla této dračice je velice ladně stavěná, ale vzrůstem bude menší, za to ale velice šarmantní a okouzlujíc a to i jako dráče. A to i přes množství poměrně vyvinuté svalové hmoty. Ocas je ale v případě této dračí slečny spíše jen ozdobou než zbraní, ale i v tom případě plní svou funkci proklatě dobře. Bude si jej pohodlně nosit a bude si s ním ovíjet nohy kdykoliv si sedne. Jak je zmíněno, ocas doopravdy není smrtící a stromy lámající zbraň, nýbrž tenký a ještě se zužující ocas, skoro tak dlouhý jako celý její trup, možná i delší. Nohy jsou také dlouhé, ale nepůsobí nepatřičně, a to jak přední, tak ty zadní a jsou zakončeny krémovými drápy, ostrými a velice pevnými, což z nich dělá velice dobrou zbraň i pro tuto velice něžně vyhlížející dračici. Stejnou barvu mají i rohy, disponující stejnými klady jako drápy a jsou lehce přihnuté dovnitř k zádům. Ale co je na této dračici zajímavého, jde u ní zaznamenat naprostá absence jakýchkoliv ostnů kdekoliv na těle. Ale že by z toho byla Astras nějak smutná, to se rozhodně nedá říct. Vlastně skoro naopak. Aspoň se její jezdec nemůže zranit o ty-výrůstky-co-píchají. Hlava je také jak jinak než elegantní, protáhlá a aerodinamická a dominují jí růžové, ale spíše fialové oči, vypovídající o jisté inteligenci tohoto jedince. A co je ještě anomálie, pod očima má dračice skvrnky, které od vylíhnutí tmavly a působí tedy exoticky, ba skoro orientálně. Křídla má velká, ale s poměrně tenkou blankou, neznatelně světlejší než je barva dračice, ale nebudou ze začátku příliš využívaná, v budoucnosti však bude spolehlivou letkyní a díky lehké stavbě těla spíš akrobatkou, do draků přímo zrozených pro akrobatický let však bude mít ještě rezervy. Šupiny jsou velice jemné a spíš než dračí připomínají plazí, ale i tak se po drakovsku překrývají. Každá z nich je velice hladká a proto dračice vypadá jako naolejovaná a když se šupin dotkne světlo, házejí narůžovělé odlesky. Díky tomu její jezdec nebude ze začátku potřebovat k letu sedlo, protože utrpí ztráty leda tak jeho oděv, nikoliv stehna.
Její velikost nyní dosahuje přibližně Anthaasova pasu, takže už nepůsobí zrovna tím dojmem toho křehoučkého dráčátka, jako když se vylíhla.

Typ: Mág, drak nadaný na přirozenou magii bez starověkého jazyka.