pre Edegard 02.01.15 18:32
"Tak jsem zpět ! Ať chystají hostinu, dnes se bude slavit, tohle bude cesta k nejmocnějšímu panství celé země!" zavelel Edegard, který právě přiklusal na svém bělostném běloušovi. V náručí měl malé dračisko, sotva vylíhlé a slepé, to byl jediný pech. Ale s tím se dá něco udělat, však ho vycvičí, aby viděl jeho očima a když uvidí jeho očima, bude moct fungovat stejně dobře jako mormální drak.
Cítil zcela jasně, že má bílé dráče hlad, panovalo mu na rukou a když slézal z bělouše, prapodivně sebou cuklo, když ho Edegard chtěl pustit na zem, zaseklo drápky o jeho šat a snažilo se udržet u něj nahoře.
Za to si ovšem od Edegarda zasloužilo leda peskování.
"Slez ze mě, ještě mi ničit šat !" zvolal ostrým hlasem po dráčeti a žduchnul do něj rukou,, jako by bylo hmyz co se mi právě uhnízdil na šatstvu. Dráče zavřísklo, ale nakonec skončilo na blátivém nádvoří a ušpinilo si svá bělostná křidélka.
"Přineste mi kuře - nebo ne, raději slepici ! A živou." řekl Edegard a podíval se na dráče, které s vřískáním sedělo na bahně. Chtělo ke svému pánovi, ale ten se znechuceně díval, jak zablácené je.
"Nelez na mě." zatřásl nohou, na kterou se sápalo a odkopl tak dráče o kousek dál od sebe. Něco tak hrůzného bylo v panství vidět častěji - se služebnými, s těmi co neposlouchali , nebo prostě s těmi co něco pokazili.
"Budeš lovit, malý princi, já nejsem tvoje máma." řekl Edegard s úsměvém, ve kterém bbyl vidět jistý aspekt zla. Když služební přinesli slepici, Edegard jí lehce zlomil jednu nohu a potom vydal v mysli jistý pokyn pro dráče, aby si svou kořist opatřilo samo. Nebyl zatím tak zlý, aby ho nechával honit tak malé slepici po dvorku, proto jí zlomil nohu, aby jí polapil.
Dráče se začalo honit za svou potravou a Edegard pocítil jistou krvelačnost svého dráčete, sápajícího se po kořisti. Bylo to zkrátka opojné cítit ten chtíč dráčete po krvi a syrovém mase.
"Mám hlad, ať si kuchaři pospíší, nebo si dám k večeři jejich hlavu." řekl Edegard bez špetky soucitu, vydal podkoním svého koně a ještě chvíli čekal , než konečně ušpiněný drak svou kořist usmrtí svými jak jehla ostrými zoubky.
A tak se také stalo, dráče nemylosrdně zakouslo slepici, chvilku škubalo její peří a ka se konečně pustilo do jejího masa, zcela šťastné, že má jídlo. Edegard musel počkat, nemohl nechat draka bloudit po zámku, musel počkat, než kořist sežere. Samotnému mu to dělalo potěšené, sledovat, jak ze slepice proudí krev a dráče si pochutnává na mase.
Poté se vydal i s dráčetem na hrad. Byl si jist, že hostina bude vskutku velkolepá a on už také dostával hlad, takže se nají buď jídla, nebo hlav kuchařů.