Hostinec U jednorožca

<<< Z lesov Du Weldenvarden

Drak so šupinami vo farbách citrónu pristál na námestí Atmosu. Ach, ako to obom chýbalo. Strieborná elfka zoskočila z dračieho chrbta a prehla sa dozadu, aby ju  tak nebolel chrbát.
"Už som si myslela, že ten let nikdy neskončí. Mohli sme si urobiť aj prestávku," zamrnčala striebrovlasá Jazdkyňa a pohladila Monroa po krku.
Stále sa len sťažuješ, poznamenal drak a vyfúkol obláčik dymu.
"Pôjdeš do Kaštieľa a odnesieš veci. Ja idem zbierať informácie o tom, čo všetko sme zmeškali," rozdelila Fló úlohy a Roëovi neostávalo nič iné, ako počúvnuť svoju Jazdkyňu. Aj tak dnes toho nemal veľa na práci. A nebol ani hladný.
Jazdkyňa sa pobrala do hostinca. Prešla cez otvorené dvere, cez ktoré dnu prúdil čerstvý vzduch, a usadila sa pri dverách do kuchyne.
"Ach! Slečinka Fló!" zdravila ju hostinská, ktorá už niesla pohár pekného zlatistého piva.
"Dobré ránko," odzdravila sa jej elfka s úsmevom. Volali ju slečinka, aj keď bola omnoho staršia ako oni. No páčilo sa jej, keď ju tak volali.
"Počula som, že včera v noci niekto napadol Jazdca," začala klebetiť hostinská a sadla si za stôl.
Floralis nadvihla obočie. "Skutočne?"
Kto to mohol byť? Rasas? Určite nie. Ten by odhadol každého na prvý krát. Mohol to byť jeden z mladých Jazdcov, ktorých ona asi nemohla poznať.
Hostinská prikyvovala. "Vraj to bol ten, čo vstal zmŕtvych," naklonila sa k Jazdkyni a sykla jej do ucha.
Floralis sa zamračila. Mohol by? "Zdá sa, že klebety sa tu šíria rýchlejšie ako v hlavnom meste, čo?" uškrnula sa Fló.
"Atmos je malé mesto. Samozrejme, že sa to tu šíri rýchlejšie," vysúkala zo seba. "Prišli ste od rodiny, však? Asi sa ponáhľate, tak vás teda nechám vypiť pivo a potom sa rýchlo choďte vyspať. Tie tmavé kruhy pod očami vám nesvedčia," riekla hostinská a pobrala sa preč.

<<< Odniekiaľ
Sienna si myslela, že to bude ďalší z tých pekných slnečných dní, no dnes sa už od rána zmrákalo, takže to nevyzeralo na jeden z tých posledných letných dní.
Najprv sa trmácala po uličkách Atmosu a hľadela na sivasté mračná na oblohe, ktoré kryli slnko. Vďaka slnku boli kvety v ich záhradách vždy krásne a pestré. Vyzerali zdravo. Leo však tvrdil, že má rád dážď, pretože keď prší, nemusí tie kvety polievať.
Dievča sa usmialo a pootvorilo dvere hostinca.
Porozhliadlo sa po miestnosti a sadla si za voľný stôl. Jemným kývnutím ruky k sebe privolala hostinskú a objednala si teplý vývar. Aj keď ešte nebola úplná zima, Sia dostala chuť na teplú polievku. 
Nechodila do krčmy často, no aj keď sem prišla, neobjednala si alkohol. Potom ju však obdarili prekvapenými pohľadmi.
Keď tanier s polievkou pristál na jej stole, neslušne vzala misku do rúk a odpila si z nej. Následne ju položila na stôl a s úľavou vydýchla.

<< Ostrov

Byla to už nějaká doba, co byly Dcery Noci v Atmosu, většinu času během posledních dvou let totiž trávily na ostrově Jezdců. Cia se učila u velitelky svého řádu Ebny a Neös létala s jejím drakem Ringarem a za tu dobu se nemohla víc změnit. Tato mladá půlelfka se zvládla Ebně zcela otevřít, nechala vyplout na povrch tu vřelejší a přátelštější bytost, kterou dřív úplně potlačovala. Velký podíl na tom měla také Noc, která měla vždy zdánlivě nekonečné zásoby energie a dobré nálady. Cia se od ní nejspíś nakazila. A přesto byla ze svého po dlouhé době prvního výletu na pevninu poměrně nervózní. Znamenalo to kontakt s dalšími lidmi.
Přesto na náměstí vyklouzla z dračího sedla a postavila se pevně na nohy. Na nohách měla kožené kalhoty vyztužené v oblasti třísel kvůli letu na drakovi, pevné vysoké boty, široký opasek s jakousi takovou volnou tmavou sukní, která byla pouze na jedné straně, a na bílé blůze černý korzet také z kůže. Na let měla přes ramena i černý plášť s kapucí, kterou teď ale měla staženou, a tak byly vidět její černé vlasy stažené do zčásti rozpadnutého drdolu. Stříbrný pramen v něm doslova zářil. Rozloučila se s Neös, věnovala jí lehké políbení na čumák, kde má dračice menší a jemnější šupiny, a prošla dveřmi do hostince. Vdechla onu známou vůni dobrého jídla a potu všech lidí. Jeden by si myslel, že přestane jíst maso úplně, ale rybám odolat nemohla. Objednala si pečeného lososa a zasedla k jednomu ze stolů. Momentálně nestála o společnost - nebo ji alespoň nevyhledávala. Třeba si ji najde i sama. Pozorně si však prohlížela všechny okolo, zkoumala je a hledala nějakou alespoň povědomou tvář. Bylo to ale marné. Ruce v tmavých tenkých rukavicích z kvalitní kůže měla položené na stole. Nebyla jí na ně zima, ale hodily se na zakrytí jezdecké značky. Nestála o nežádoucí pozornost od vlezlých zvědavců.

Konečne si mohla robiť, čo chce. Tentokrát sa však do jedla pustila s lyžicou a potom opäť slastne vzdychla. Prázdnu misku odsunula od seba do stredu stola a rukami prešla po svojich kožených nohaviciach. Šaty neznášala a preto ich nosila len málokedy. Aj keď jej už na dvore dohovárali, nikdy sa svojho štýlu obliekania nevzdala.
Vlastne to po čase bolo aj kvôli Sienninmu dlhoročnému priateľovi. Uškrnula sa a prechádzala pohľadom po prítomných ľuďoch. Väčšina z nich ich veľmi nezaujímala, no keď sa vo dverách objavila pozoruhodná žena, premerala si ju od hlavy po päty. V tom, čo mala na sebe oblečené, vyzerala divoko, no zároveň viac vznešenejšie ako Sienna vo svojich šatách.
Mladú slečnu od Drëalisovcov to trochu štvalo, no ako vždy si zatiaľ zachovala svoju kamennú nečitateľnú tvár. Nevedela prečo, ale tá zvláštna atmosféra okolo tej ženy ťahala Siennu k nej. 
Striaslo ju, keď si to uvedomila a preto radšej pre uvoľnenie chytila lem rukáva svojej oranžovej košele. Druhou rukou vylovila z vrecka peniaze a položila ich na stôl. Počkala, kým zmiznú spolu s tanierom a postavila sa od stola.
Priblížila sa k tmavovlasej žene a mierne si odkašľala, aby ju upozornila na svoju prítomnosť. "Môžem?" opýtala sa a nahodila milý priateľský úsmev. Ak jej to dovolila, posadila sa oproti nej.

Dokud se mladá dívka neobjevila u jejího stolu, nevěnovala jí víc pozornosti. Zaregistrovala, že sedí nedaleko, ale v jejích očích se zase tolik od ostatních nelišila. Změřila si ji poněkud odtažitě pohledem a na moment se mohlo neznámé zdát, že jí Cia ani neodpoví, avšak nakonec přeci jen promluvila.
"Jistě," kývla a to už se u ní objevil talíř s lososem, díky němuž se jí začaly sbíhat sliny. S rukavicemi se jí špatně, to ví každý, a tak si je půlelfka pomalu stáhla a odhalila své dlouhé štíhlé prsty. Jezdeckou značku měla navíc i obvázanou černou stuhou, za což si v tu chvíli v duchu gratulovala, protože takhle její nová spolusedící nemohla odhalit tuto drobnou pravdu. S veškerou elegancí a hrdostí, která se v ní ukrývala, se pustila do jídla a až po několika soustech se rozhodla, že znovu promluví. "Smím znát vaše ctěné jméno, má drahá?" zeptala se a prohlížela si ji svýma ledovýma očima, kterým nic neuniklo. Dívka byla oblečená poměrně nákladně, ale to i Cia. Mohl by to být ale náznak rodinného bohatství. Že by dcera nějakého úspěšného obchodníka? Šlechtična? Ne že by si Silencia něco dělala ze šlechty, právě naopak. Od doby, co se stala Jezdkyní, už šlechtice nepovažovala jako ty, kdo jsou jí nadřazení. Jistě, že se nepovažovala za tu nejmocnější bytost v zemi, to by bylo pošetilé a hloupé, ale moc dobře věděla, jaké postavení Jezdci mají. Hřebínek jí nenarostl, byť se čas od času chovala poněkud arogantně až možná povýšeně. Tato chvíle mezi ně ale nepatřila, teď se tvářila poměrně přívětivě, ačkoliv v první moment mohla působit chladně a nepřátelsky.

Sienna na sa na súhlas posadila oproti tmavovlasej žene a prstami stískala lem košele. Chcela prehovoriť. Táto dáma bola skutočne zaujímavá a mladá šľachtičná ju určite chcepa spoznať. Sledovala tanier lososa, ktorý pristál na stole. Nikdy nemala rada ryby a na jej tvári sa zjavilo jemné znechutenie. 
Nervózne prehltla, keď sa jej spoločníčka opäť ozvala, no potom sa na jej tvári opäť usadil milý úsmev.
"Som Sienna," predstavila sa a až v tejto chvíli si všimla jej špicaté elfské uši. Žeby bola elfa?
"A vy? Ako znie vaše meno?" spýtala sa a stále si obzerala elfské uši. "Uhm... Ste... Ste elfka?" vysypalo sa z nej zrazu a sklopila pohľad. "Ospravedlňte moju neslušnosť," dodala po chvíli ospravedlňujúco, no neprestávala sa usmievať. 
Nechcela sa prizerať ako neznáma je. Bolo to neslušné a tak si ešte objednala bylinkový čaj. Taký na panstve nerobili. Nikdy. Nepestovali bylinky a nikto ten čaj robiť nechcel. Jej však chutil. 
Keď pristál pred ňou, s chuťou si odpila malý dúšok horúcej tekutiny.
[/b][/b]

Všimla si, že jakmile jí přinesli objednanou rybu, neznámá dívka se po tváři mihlo mírné znechucení. Cia ji neodsuzovala za to, že nemá ráda ryby. Ona by zase do pusy nestrčila kus jiného masa. Navíc musí být i ta ryba dobře zpracovaná a chutná, což se jim v tomto hostinci dařilo výborně.
Když jí dívka sdělila své jméno, nepatrně přikývla, aby dala najevo, že bere tuto informaci na vědomí, a znovu se pustila do jídla. Pečlivě žvýkala každé sousto a dalo by se říct nenápadně si prohlížela svoji společnici. Potěšilo ji, že jí Sienna vykala. Sice asi nevypadala příliš staře, vždyť jí je teprve 27 a k tomu je půlelf. Ale i Noc jí vždycky říkala, že z ní vyzařuje stáří. Pouto s drakem tento dojem nejspíš jen posílilo. "Jsem Silencia, Jezdkyně noční dračice Neös," představila se Sienně i se svým titulem a malinko se usmála, když na ni dračice lehce zatlačila svou myslí, aby svoji Jezdkyni donutila být trochu milejší. Létala nad městem dostatečně vysoko na to, aby si jí lidé nevšímali, ale zase dost nízko, aby cítila mysl své maličké.
Při Siennině další otázce však povytáhla obočí a semkla rty. "Nejsem elf, jsem půlelf," sdělila jí a lehce pozvedla hrdě bradu. Někdo bere půlelfy jako něco nečistého, co nepatří ani do světa lidí ani elfů. Avšak podívejme se, kde je teď. Zvolila si ji Neös, ta nejkrásnější a nejúžasnější dračice, jakou si jen dovedete představit. Jistě, přesně tak vidí snad každý Jezdec svého draka, ale Noci nemůže nikdo upřít, že je magická. "V pořádku, nejsi jediná, kdo se tomu diví a kdo se vyptává," odvětila už uvolněně, aby si z toho Sienna nic nedělala. Vždyť to byla maličkost. Hloupost. Bylo by malicherné se kvůli tomu na tu dívku zlobit.

Silencia mala svojho lososa a Sienna svoj teplý čaj v pohári, ktorý pevne držala v oboch rukách a odpíjala z neho vždy, keď sa pozrela na ružovkastú rybu na tanieri. Už sa prestala tváriť znechutene a začala rozmýšľať nad tým, či tá ryba niekedy videla magické tvori v mori okolo Vroengardu.
Možno to boli trochu čudné myšlienky, no Sienne sa zdali celkom normálne. Už zasa na jej tvári zračil zamyslený pohľad. Ako sa vlastne správajú lososy? Nič o nich nevedela a to bolo pre ňu témou číslo jeden, až dokým jej Silencia neprezradila svoje postavenie.
"Vy ste naozaj Jazdkyňa?" šepla nadchnuto. Pre ňu samotnú boli Jazdci niečo, kam nemohla dosiahnuť. Aj keď patrila k šľachte. No tá nesiahala Jazdcom ani po členky. Obdivovala draky. "Neös znie krásne," poznamenala zasnene a porozhliadla sa vôkol. Možno podvedome niečo hľadala. Sama nevedela, prečo to spravila. Silencia však nevyzerala na niekoho, kto by bol v tejto oblasti nováčikom. 
S ešte väčším úžasom na tvári počúvala o jej polovičnom pôvode. Vedela, že by sa nemala tváriť tak nadšene, pretože ak sa zmiešali tieto dve rasy, bola to hanba. No v Atmose žilo dosť veľa poloelfov, či elfov. Dokonca v posledných rokoch pribudli aj urgalovia či trpaslíci. Atmos sa začínal stávať centrom všetkých rás. Pravdepodobne tu všetkých tiahol Krištáľový kaštieľ a jeho Chrám s dračími vajciami. "Ako Jazdkyňa ovládate mágiu?" opýtala sa zvedavo. Ako malé dieťa.

<<< Kaštieľ
 Svetlovlasý Jazdec si dnes za svoju cieľovú destináciu opäť hostinec U jednorožca. Dnes mu už nebolo všetko jedno. Tentokrát sa nenechá pochytiť nejakým čudným kupcom, ktorý by ho potom chcel zabiť. A aj keby sa proti nemu bránil, zasa by sa to zvrtlo proti nemu a musel by mať veľmi dlhý rozhovor s Diennsiou. Nie žeby sa mu to nepáčilo, ale to jej kontrolovanie spomienok nechcel zažiť znova.
Roztvoril dvere krčmy dokorán a vošiel dnu so svojou kapsou cez plece. "Brý večer!" pozdravil všetkých prítomných a prešiel ich pohľadom. Keď zachytil známu tvár tmavovlasej poloelfky, kývol jej na pozdrav. Nevedel jej meno. Vlastne ju takmer vôbec nepoznal, no pamätal si ju z Akadémie a z nejakých iných udalostí.
Posadil sa na stoličku pri voľnom stole a objednal si pivo.
Nič nehovor, prihovoril sa Eldunarí a rukou prešiel po kapse. Srdce Miciäleho sa neozývalo. Vedelo, že by to aj tak nemalo zmysel. Väčšinou sa však snažil ho od toho odhovoriť. Vo všetkých prípadoch aj tak vyšiel s neúspechom.
Keď sa jeho objednané pivo už zlatisto lesklo na jeho stole, uškrnul sa. Vzal ho do ruky a s chuťou si odpil poriadne veľký dúšok.

Půlelfka žvýkala sousto lososa a mezitím Sienně přikývla, že ano, že doopravdy je Jezdkyně. "Jsem. Patřím k řádu léčitelů," potvrdila. Jistě, že mohla dívce lhát, ale kdo by si tropil žerty z draků, jejich Jezdců a pout mezi nimi? "Sama je krásná," uchechtla se tiše Cia. "Můžu vás seznámit, jestli chceš," nabídla jí s drobným úsměvem. Vlastně byla docela zvědavá, jak bude mladá šlechtična reagovat na obrovskou, ovšem velice půvabnou noční dračici. Neös vůbec měla ty nejlepší předpoklady stát se jedním z největších jezdeckých draků vůbec. I její vejce bylo obří oproti ostatním, co kdy Cia viděla.
Nakonec to Silencii nevadilo, dřív možná snášela všechny ty pohledy špatně a brala si je moc osobně, ale dnes na to byla hrdá. I Noc jí ukázala, že není nic špatného na tom být jiná než ostatní, odlišovat se. "Hlavně tu léčitelskou, měla jsem dobrou Ebrithil, tak se říká tvému učiteli, mistrovi," pokrčila nad její otázkou ohledně magie rameny. Stále se měla ještě co učit, ale během těch dvou let doopravdy hodně pokročila. Buď se válela v knížkách, létala s Neös nebo trénovala s Ebnou léčitelství či boj s Rasasem. Jezdec potřebuje od všeho trochu a od jednoho o něco víc. Do hostince vešel světlovlasý mladík, půlelfce byl trochu povědomý, jeho jméno však neznala, a tak ho jen doprovodila pohledem a mírně kývla, že ho bere na vědomí.

Odpila si z čaju a prekvapene zízala na Silenciu. "Takže viete liečiť zranenia, však?" opýtala sa a snažila sa netváriť ako malé hlúpe decko. Len si chcela potvrdiť či patrí k novým alebo starším Jazdcom. Aj keď sa v ich kuchyni povráva, že už cez dva roky sa nenašiel nikto, kto by splnil očakávania dráčat schovávajúcich sa v teple svojich vajec v Krištáľovom chráme. Keď nad tým tak rozmýšľala, mohla by sa tam ísť aspoň pozrieť. Ešte nikdy tam nebola a to už bola v Atmose teda naozaj všade.
"Skutočne?" vyprskla nadšene, keď jej Jazdkyňa dala ponuku, ktorá sa neodmieta. Po prvý krát by sa zoznámila s nejakým drakom. To by nebolo zlé. Už teraz sa tešila, aj keď si nebola istá, že ju Cia predstaví svojej dračici. Určite bude ešte krajšia než pochopila z rozprávania poloelfky. Nie žeby o jej vzhľade Cia veľa nahovorila.
Opäť zdvihla šálku s čajom k perám a dala si posledný hlt už chladnejšieho čaju.
"Ebrithil," zašepkala si sama pre seba aby si to slovo zapamätala. "A ako dlho už ste Jazdkyňou?" spýtala sa Silencie. Chcela toho toľko vedieť. Prvýkrát stretla Jazdca a Silencia doteraz nevyzerala, že by sa hnevala pri jej detských otázkach.
Keď do hostinca vstúpil pohľadný mládik, Sienna si ho zvedavo prezrela. Netušila kto by to mohol byť, no pozdravil sa jej spoločníčke a tak ho tiež tipovala na Jazdca. Vláčil so sebou ťažko vyzerajúcu kapsu. Akonáhle si všimla tento fakt, spýtavo nadvihla obočie. Bolo jedno, čo v tej taške ukrýva. Aj keď by sa v inej situácii určite opýtala.

"Ta méně vážná; nezvládnu vyléčit třeba probodnuté srdce, zaplatila bych za to životem. Je to velice náročné na energii, víš. Navíc jen tak někdo nemá talent na magii, pokud tedy není elf či Jezdec," vysvětlila Sienně vcelku stručně. Vskutku by nedovedla vyléčit smrtelné zranění, to neumí nikdo. Leda by se sama obětovala a ani tak by nebylo jisté, že to bude stačit na záchranu života dotyčného. Ale teď nebyla vhodná chvíle na přemýšlení nad něčím takovým. Cia by se pravděpodobně ani nesnažila zachraňovat předem ztracený případ. Bylo by to hloupé. Jistě, někdo by si pomyslel, že je to bezohledné, ale nač ztratit dva životy místo jednoho? Nač přijít o zkušeného Jezdce a s velkou pravděpodobností také o jeho draka?
Nepřemýšlej nad takovými věcmi, požádala ji zničehonic Noc se zvláštním podtónem v jejím sametovém melodickém hlase. Přemýšlení o smrti se jí ani trochu nelíbilo, zvlášť když šlo o smrt Jezdce či draka. Nebo obou.
Omlouvám se, Jiskřičko, špitla Cia v odpověď. Neuvědomila si, že ačkoliv je Neös ve vzduchu nad městem, sleduje její myšlenky a rozhovor mladou šlechtičnou.
Trochu udiveně zamrkala, jakmile spatřila dívčino nadšení. Že by se snad ještě s žádným drakem nesetkala? Je pravda, že po celé dva roky se žádný nevylíhl a že většina nových jezdců přebývala v Akademii, ale přesto... "Samozřejmě. Požádám ji, aby přistála na náměstí. Snad není příliš velká," na moment přes její tvář přeběhl pobavený úsměv. Občas bylo nepraktické mít s sebou tak velkého draka.
Cia se zamyslela. Poslední dva roky jí připadaly jako věčnost. "Asi dva a půl roku? Tak nějak," odpověděla zadumaně. Mohla by se zajít podívat do špitálu. Dlouho tam nebyla. Jak se jim asi vede? Upřímně řečeno už jí ani tolik dívčina zvědavost a nadšení nevadilo. Kdysi toho o dracích a Jezdcích sama moc nevěděla, všechno ji to neskutečně fascinovalo a když se při její první návštěvě chrámu vylíhla Noc... Bylo to jako něco neskutečného, neuvěřitelného. Jiní doufají celý život, chodí do chrámu co týden a štěstí se na ně neusměje. A ona? Poprvé do něj vkročí a skořápka vejce praskne.
Lidské mládě? ozvala se vzrušeně dračice. Přiveď ji! Prosím! Cia nevěřila tomu, co slyší.
Není to mládě, je dospělá - alespoň na lidské poměry. Potlačovala nutkání protočit oči.
Na tom nezáleží, chci ji poznat, odpověděla umíněně dračice a pak už jen půlelfka cítila, jak klesá níž a přistává na náměstí. Lidé se na ni dívali spíš zvědavě než vyděšeně, což se dračici pochopitelně líbilo. Natáčela se jim z různých úhlů, jen ať se hezky pokochají jejími krásnými indigovými až černými šupinami posetými bílými tečkami. Vypínala hrudník a její samolibý dračí úsměv hovořil za vše.
"Chce tě poznat," sdělila půlelfka Sienně. "Přistála venku," dodala, aby bylo jasné, že mluví o své spřízněné duši, a přidala drobný úsměv.

>> Náměstí(?)

"Aha," prehovorila chápavo a rozmýšľala nad tým, či by bol niečoho takéhoto schopný samotný Eragon. Veď on bol najsilnejší z ľudských Jazdcov. Teda aspoň si to myslela a mala zato, že to tak aj naozaj je. Keby bola Sienna schopná niečoho takého a nezomrieť pri tom, zachránila by už toľko ľudí. No uvedomovala si, že to je niečo, za čo sa platí vysoká daň a určite sa z niečo takého veľmi pomaly zotavuje, ak teda dotyčný oživovateľ ostane vôbec nažive. A taktiež si musí dôkladne vyberať, koho zachráni. Aj keď by to bola diskriminácia.
Siennine myšlienky vírili jej hlavou a odpovede na niektoré otázky ostávali stále nezodpovedané.
S úsmevom na perách a nadšením v duši sa tešila na stretnutie s drakom. Teda vlastne dračicou. "Keď už má dva a pol roka, musí byť poriadne veľká, však? Bude vlastne ešte rásť?" vypytovala sa zádumčivo a v kútiku jej mysle sa však ešte stále skrýval strach z toho, že Jazdkyňu poriadne irituje.
"Skutočne? Dúfam, že nebude sklamaná," zaškerila sa mladá šľachtičná a postavila sa od stola. Skôr však zaplatila obsluhe za svoj úžasný, objednaný, bylinkový čaj.
Kiežby si aj ju raz našlo takéto šťastie. Práve v tejto chvíli zneli jej myšlienky podobne. A možno sa Jazdkyňou aj raz stane. Tajný sen každej hlavnej postavy z bračekovských rozprávok. Samozrejme, že aj oni sa nimi chceli stať. Vlastne by to bola neskutočná pocta a ich rodu by to pridalo na prestíži, keďže by sa v ich rodine vyskytol Jazdec.
Sia sa pobrala za Ciou smerom na námestie s natešeným úsmevom, ktorý hovoril za všetko.

>>> Námestie