Dračie povinnosti a jazdecké skúsenosti

1) Názov: Dračie povinnosti
2) Rozprávač: Osud
3) Účastníci: 2-5 hráči s drakom (malý/veľký, to je jedno) - Diennsia & Sayanë*, Anthaas & Astras, Aläes & Ananelis, Silencia & Neös, Floralis & Monroë, Sharin & Yanes
4) Miesto hry: Dračie hory -> Dračie sídlo
5) Príbeh: Aj draci majú svoje túžby. Chcel by loviť, či naučiť sa poriadne lietať. Draci majú tiež svoje povinnosti. Draci z dračieho sídla sa rozhodli, že Dračím jazdcom umožnia pekný výlet a ich drakom učenie, ktoré by v základnom výcviku určite nemali.
6) Rytmus: Raz za 3 dni
7) Poznámky: Poprosím si inventáre. Tempo by mohlo byť aj rýchlejšie ako je napísané.
K učeniu: Učiť budú jak divokí draci, tak jazdeckí. Diplomacia a dračia mágia nebude chýbať. Takto si (nie len) draci môžu nachytať niekoľko bodov. Hláste sa, bude to fajn.
Hrať sa bude počas herného skoku po Kvetinovom plese. Je naozaj jedno, či budete patriť k rádu Temným, alebo stojíte na strane dobra.

*Dienn sa nepočíta, ona je doprovod

// A týmto postom nech výprava započne skôr!

Na 20. radiára vyšlo krásne ráno. Ba dokonca aj deň. Ako stvorený pre odlet do Dračích hôr, kde sa majú Jazdci stretnúť s tými, ktorými toho už majú dosť za sebou.
Povolávací list prišiel iba niektorým jazdcom a všetci sa prihlásili. Odletieť by sa malo z Eragonovho prístavu. Tráva jemne zelená sa víri pod teplým vánkom. Včerajšie mračná však neodišli.


//Inventáre!!!

Sayanë pristála pri brehu rieky. Na jej chrbte sedela v leteckom oblečení Diennsia. "Uf, dlho sme tam neboli. Čo myslíš, budú sa pýtať?" spýtala sa dračice.
Ja myslím, že áno a mala by si im to povedať. Určite sa to k nim ešte nedostalo. Veď ani nemalo ako, odvetila jej dračica a keď Die zliezla z jej chrbta, posadila sa.
"Dúfajme, že prídu všetci," podotkla zamyslene jazdkyňa a zapozerala sa na hladinu rieky. Vedľa breza. Nie, že sa rozplačeš, povedala dračica a skryla jazdkyňu pod krídlo.
"Budem silná," povedala si a potlačila slzy, ktoré sa dreli von. "Už nebudem plakať."
Nebude ti chýbať Endarhil? spýtala sa Sayanë posmešne. Dienn sa usmiala. "Prosím ťa. Mne?" spýtala sa dračice a uškrnula sa.
Čakali.

//Inventár:
•Oblečenie
•Vak s vodou
•Jedlo na dva dni letu (pečivo, ovocie a kúsky sušeného mäsa)
•Letecké oblečenie
•Jazdecký meč
•Deka
•Obväzy a bylinky
•Atlas súhvezdí :3

Spolu s Neös se tak, jak bylo v plánu, vypravily do Eragonova přístavu, aby společně s ostatními odletěli na výpravu. Noci se moc nechtělo odlétat a Cie vlastně také ne, ale braly to jako dobrou příležitost se něco nového naučit. Zvlášť když měla Noc takový magický potenciál.
Bylo by fajn kouzlit i vědomě, nadhodila dračice zamyšleně.
To ano, ale jde to vůbec u vás draků? nakrčila obočí půlelfka. Měla dojem, že to nejde. Ale kdoví, třeba časem ano.
Nemám tušení. Ale bylo by to fajn, odvětila zasněně a přistála u Diennsii se Sayanë.
Zdravím, pozdravila je a hleděla si svého. Zazdálo se jí totiž, že má šupiny na tlapě nějaké zaprášené, takže ji zvedla těsně k očím a začala zkoumat. Cia pouze kývla na pozdrav.
"Zdá se, že máme pěkné počasí na let. Snad to tak zůstane," prohodila jen tak, aby nebylo úplné ticho.
Nesnaž se konverzovat, popíchla ji Neös s myšlenkovým úšklebkem. Půlelfka jí jen věnovala protočení očí s úsměvem.

//Inventář:
- náhradní oblečení
- sušené maso, nějaké pečivo pro případ nouze
- vak s vodou
- jezdecký meč
- teplá deka
- křesadlo
...
- idk xD

Nad prístavom sa objavil ďalší tieň, ktorý onedlho nahradila jedna pomarančovo sfarbená dračica. Yanes ladne pristála v prístave a úhľadne zložila krídla k telu. Na sebe už mala samozrejme sedlo, v ktorom bola pripútaná a pevne usadená Sharin. >Kvetha!< pozdravila všetkých elfka jej rodným jazykom. Ahojte, neotáľajúc pozdravila okamžite aj dračica s jej typickou optimistickou energiou. Je vôbec možné, aby nebolo dňa, kedy by táto dračica nebola dobre naladená a veselosť s radosťou s nej len tak nesršali? Zrejme nie, no elfka by si neraz priala, aby tomu tak bolo. Nie teda, žeby chcela, aby Yanes upadala do nejakej depresie, ale sem-tam by si jednoducho mohla dať pohov. Tie jej večne pozitívne nálady jej niekedy už liezli hore krkom.
Keď ich nevieš prejavovať ty, tak aspoň ja musím a nie len za seba, ale aj za teba. Nauč sa to, a aj si dám pokoj, ozvala sa dračica, ako inak, podpichovačne. No hej, samozrejme by nebolo ani dňa, kedy by do nej niečim nevyrypovala. Sharin len pretočila očami, no radšej to nekomentovala. Dračica sa pobavene zasmiala tým zvláštnym zvukom, ktorý predstavoval dračí smiech a víťazne sa zazubila. Vždy keď sa totiž Sharin aspoň raz neohradila, znamenalo to, že na to nemá čím argumentovať. Niekto tu však musí hrať aj tú vážnu. Nauč sa to a ja si dám pohov, oplatila jej odrazu elfka a pre tentoraz zas došli argumenty Yanes. Preto si len naoko urazene odfrkla, no Sharin z nej cítila pobavenie rovnako, ako Pomarančová cítila pobavenie zo Sharin. Elfka sa dokonca s úsmevom uchechtla a pokrútila hlavou. Tak sa zdalo, že nie len dračica bude pre dnes dobre naladená.

Inventár:
~ náhradné oblečenie
~ vaky s vodou
~ nejaké sušené ovocie, prípadne pečivo
~ jazdecký meč
~ 2x bridlicové tabuľky na fairthy
~ potreby na písanie

Na oblohe sa mihol obrovský tieň a krátko na to už na tvrdú zem pristávala dračica. Aläes ostala sedieť v sedle, nestála o to s niekym sa zdraviť, videla tu len Silenciu, ktorá by možno stála o pozdrav, ale nakoniec aj tak len pohodila vlasmi dozadu a odfrkla si. Nemôže veriť nikomu.
Môžeš dôverovať mne a Arthurovi, nad jej myšlienkami jej musela dračica poslať povzbudivé pocity, aby vedela, že svet sa nezrútil. Iba Podzemie.
Aläes ale nič nepovedala, len smutne zvesila hlavu. Myslela na to isté, Podzemie bolo navždy preč. Bude sa musieť ubytovať v hostinci, alebo ísť na akadémiu, kde sa jej vôbec ísť nechcelo. Iste by tam pôsobila len ako niekto, komu nie je hodné veriť ani tieň. No a čo, že plánovala pokračovať v stopách Galbatorixa? Podľa nej vôbec nebolo zlé, čo vykonala. Mala slobodný výber rádu a ona si vybrala. Nemohla za to, že bol zničený. A rodičia toho malého mŕtvi. Ako sa len musí cítiť? Tak silné empatie nemala, nedokázala to. Možno to mladý neľutoval.
A ona bola teraz v ráde, či je možné vzdať sa toho? teraz by sa najradšej prepadla pod zem. A jej dračica to chápala. Nedokázala sa vyrovnať s tým, že štyri životy vyhasli ako sviece. A keby stratila ešte Arthura...ach, radšej sa nad tým ani nezamýšľať.
Z očí jej vytiekli dve malé slzy, liali sa po tvári sťa vodopád a pridávali sa k nim postupne ďalšie. Ostávalo to len pri slzách, nestonala, vlastne nevydávala žiadne zvuky a chvíľu sa zdalo, že vôbec nedýcha.
Ale no tak, nebola to predsa tvoja vina, dračica sa nedokázala pozerať na to, čo sa stalo. A komu to dávali za vinu? Jazdcom. Mali by Alagaesiu a jej obyvateľov chrániť, nie ich zabíjať. A to, že zabili dvoch drakov...to sa nedalo odpustiť, ani zabudnúť.
Tmavovláska ani teraz neodpovedala, ale utrela si rukávom aspoň slzy, ale smutný pohľad nedokázala zakryť.

Anthaas i s Lososovou přišli na místo určení s lehkým spožděním, ale ne tak dobře zřetelným. Rozhodně se mohl odchylovat maximálně o pět minut, víc ne. Astras neměla na zádech nic, ale Anthaas měl batoh, poměrně naplněný a z boku k němu připevněný meč i s pochvou. Oba vypadali poměrně neutrálně a Astras zaujímala co nejdůstojnější postoje, obvykle s natočenou hlavou, ale stáli kousek od všech, jako by si pojišťovali, že se je nikdo nebude chtít zabít, i když v podstatě nic neudělali. Vlastně nic neudělali. Ale jezdci vlastně zabili dva temné a i jejich draky. Což byla vlastně chyba na obou stranách. Temní se tam neměli zdržovat a jezdci se neměli pokoušet strhnout podzemní chodby tak na rychlo. Ale byl si toho rozhodně vědom, že to je poměrně smutné. Ale neznal se s nimi tak osobně, nebo tolik, aby pro ně truchlil. Tedy kromě Cirriana, který mu vlastně dovoloval létat na jeho hřbetě. Nic víc v jeho slabém smutku nebylo.
Mladík si projel rukou vlasy a položil dlaň na krk své dračice a přejel prsty po hladkých šupinkách a prsty jí zabloudil až na páteř. Pořád se nezdálo, že by jí chtěly růst ostny. Ale to je asi u draka jenom takový designový doplněk. Viděl, že Aläes brečí. Vůdkyně temných, vlastně nechápal co k tomu koho vedlo aby řád, který do té doby vedl daleko starší a zkušenější jezdec zvolil dobrovolně za svojí vůdkyni sotva dospělou holku.
Astras projelo chvění, když svým pohledem utkvěla na Sayanë a odvrátila hlavu. Radši. Připadala si jinak provinile.

Ruksak:
-Laúdnir, jezdecký meč, viz karta
-Plášť, jde využít jako deka
-Křesadlo a trout
-Lovecký nůž
-Dřevěná miska
-Váček plátků nasoleného masa
-Měch vína

//Je pardon, inventár xD
•Jazdecký meč
•Vaky a vodou
•Dve dýky
•Sušené mäso
•Vak s niekoľkými sušienkami
•Deka
•Zápisník a ceruzky na kresby
•Náhradné oblečenie
•Pár čistých pergamenov
•Talizman v tvare dračeh hlavy pre šťastie

//Jakžto Fló nenapísala, ideme bez nej.
Sayanë čoskoro odkryla Dienn a tá mohla pocítiť jasné schladenie. Oheň v dračicinom tele ju zohrial až príliš. Pozrela sa na prichádzajúcich. Najprv to bola Cia a Neös. "Ahoj," pozdravila Dienn dračicu a potom spozornela pri slovách poloelfky. "Áno, mohlo by to tak ostať," poznamenala a pozrela sa na oblohu. Nebo jasné, teda až na pár mrakov v podobe morských rias. Čoskoro pribudli aj ostatní a Dienn sa nestíhala diviť. 
Sayanë však svoju pozornosť uprela na Astras. Čo sa deje, srdiečko? spýtala sa nežne lososovej dračice a potom sa pozrela na jej jazdca. So strachom. Vieš, že vy za nič nemôžete, však? spýtala sa dračica.
Diennsia odpovedala na pozdravy každému kto prišiel. Až napokon sa pobrala k Aläes. "Nie je pekné, keď niekto taký krásny a mladý plače," citovala svoju matku a uškrnula sa. "Ja viem, že Temní ti boli rodinou a práve za toto budem Eragona neznášať. Ničí ľudské vzťahy a do všetkého sa stará a k tomu to ešte ani nemá premyslené... Je mi ľúto tých, čo zostali dole i cez to však nemôžeš túto udalosť klásť za vinu každému z nás," prihovorila sa jej a pozorovala pri tom vlnky narážajúce na breh. "Poďme! Anthaas, môžeš ísť so mnou." Presunula sa k broskyňovej dračici a vyhupla sa do sedla.
"Tak poďme," povedala, keď už všetci sedeli na svojich miestach.

>>> Ďalšia zastávka, púšť Hadarak (okraj)

Postupně se sešla většina jezdců, kteří měli odlétat, takže mohli letět. Cia zkontrolovala všechny řemínky na sedle a také, zda jsou všechny sedlové brašny pevně připoutané. Kdyby za cesty popadaly, bylo by to vskutku nemilé. Možná tak mohla ostatním připadat příliš puntičkářská, ale sama Neös to požadovala. A ta pečlivá opravdu je, víme? Navíc by pak musela snášet Ciiny mrzuté řeči o tom, jak si měla dávat pozor, jak to měla raději utáhnout... Což možná bude poslouchat i tak, jen na jiné téma. Za ty tři měsíce si už na sebe však zvykly natolik, že už je to ani doopravdy nerozčilovalo. Tedy - obvykle ne.
Cia nemohla neslyšet to, co Diennsia říkala brečící Aläes. To, že se takhle bývalá vůdkyně Temných sesypala, jen půlelfku utvrdilo v tom, že nebyl zrovna nejlepší nápad k nim jít. Možná dobrý, ale ne nejlepší. Jít k tak mladé jezdkyni... Potlačila chuť se zašklebit. Možná bylo nakonec dobře, že se rozpadli a nestihla složit přísahu. Teď by z toho byly jen problémy a ostatní by na ni pohlíželi skrz prsty.
Každý se občas splete. Kdyby měli silnějšího vůdce, pravděpodobně by vydrželi. Ale s ní těžko, chlácholila ji Noc, ačkoli její slova zněla poněkud pohrdavě.
Máš pravdu. Ale i tak... Zajímalo by mě, jaké by bylo Finovo rozhodnutí. To už se škrábala do sedla. No, škrábala není ten přesný výraz, spíše elegantně lezla. V sedle se zavrtěla, aby se jí sedělo co nejpohodlněji a hlavně nejbezpečněji.
Můžeme?
Můžeme.
Neös se půvabně vznesla a zakroužila nad přístavem, než vylétla za Sayanë.

Keď začula zdola hlas, ani neotočila hlavu, len pohľadom mihla cez padajúce vlasy a vrátila ho späť na dračí chrbát. Povolila remienky, prehodila si nohu na stranu preč od Dienn a pritiahla ai nohy k brade. Objala si ich a bradu ai položila na nich. Chcela tak dať Diennsii na javo, že o jej spoločnosť nestojí. A o ľútosť už vobec nie. „Ako to môžeš vedieť?“ mala na mysli stav, v ktorom sa nachádzala. Evelyn i Sebastian boli primladí na to, aby umreli. A keď Diennsia povedala, že nenávidí Eragona, neverčivo si odfrkla. „Ty a nenávidieť Eragona? Radšej mi daj pokoj,“ povedala chladno a tvár si skryla medzi kolená. Ignorovala slová, aby všetci nasadli, aj Ananelisino upozornenie, aby sa pripútala. Keďže to odmietala, za ostatnými hodne zameškali a Ananelis začala uvažovať, či by nemali ostať. To ale Ananelis zamietla, poriadne sa pripútala, utrela ai slzy a Ananelis mohla vzlietnuť. Tú radosť im neurobia. Že nemôže viniť všetkých...určite.
Nohy si nechala pripútané, ale Ananelis jej zármutok zdieľala a nedokázala by sa tešiť z letu. Tak si Aläes ľahla na brucho na dračí chrbát a hlavu si podoprela rukami. Teda, položila si hlavu na ruky a Ananelis zatiaľ dobehla dračice.

Po chvíli sa tu nakoniec zišli všetci Jazdci a tak bola skupina pripravená na odlet. Sharin si riadne pouťahovala všetky popruhy a radšej ešte raz všetko, vrámci popruhov, skontrolovala. Vedela totiž, že let sa bez Yanesinej akrobacie nezaobíde a ona nechcela o niečo prísť. Dračica už netrpezlivo prešlapovala a keď ju elfka potľapkala po šupinách na ramene, dračica okamžite roztiahla krídla a so všetkou elegantnosťou sebevlastnou vzlietla. Zaradila sa po bolu dračice farby noci, v tesnom závese za svojou matkou.
Zatiaľ volila pokojný let, preto sa Sharin úkosom oka pozrela na Aläes, ktorej sa ešte na zemi prihovárala Dien. Má dobrý sluch, takže jej neunikli ani slová, ktoré prehodili. "Bez tak si za to môže sama," prehodila smerom k dračici, no vďaka vetru to mohli počuť všetci. A ona si toho bola veľmi dobre vedomá. Sharin! zasyčala na ňu varovne Yanes. Nechcela, aby s tým teraz začínala, no zároveň vedela, že s tým ani neprestane. "No čo, je to pravda. Môže tak nanajvýš preklínať samu seba a ostatní rovnako, za to, že si ju tam dosadili. Kebyže by nemali za vodcu také mladé škvrňa, možno by na tom mohli byť lepšie," poznamenala a nemohlo byť pochýb, na koho naráža. Otočila sa a svoje oči, ktoré aj napriek teplej farbe sršali chladom, zabodla do Aläes. "Ale až tak na škodu to nebolo. Vďaka jej neskúsenosti je aspoň o problém menej," zdvihla kútiky trochu vyššie a do jej chladného hlasu sa vkradol aj menší výsmech a pohŕdavosť. Sharin! Prestaň! zahriakla ju Pomarančová ostro. Naozaj nevedela, čo tým elfka sleduje. Poznala ju natoľko dobre, aby vedela, že nevyslovuje tieto, zrejme myšlienky všetkých, nahlas len tak. Čo však za tým mienila, to efektívne skrývala aj pred ňou. Čo však pred ňou zakryť nedokázala bol akýsi pociť vyčkávavosti. Yanes vša nechcela, aby do Aläes takto rýpala. Dračica vedela, že i ňou lomcuje nemalý zármutok, jasne ho z neho cítila a ona ho dokázala s ňou zdieľať. Vedela si ho jasne predstaviť. Lenže Sharin to nedokázala ani trochu a to bol kameň úrazu v tomto prípade...

//Anthaas a Fló putujú preč z hry!

Keď jazdci doleteli na svojich drakoch na kraj púšte Kalahari, bola už hlboká noc. Jazdci však ešte museli zastaviť pri najbližšom zdroji vody aby doplnili vaky a poprípade nazbierali, či nalovili niečo na jedenie. V púšti toho nežije mnoho. 
Všetci napokon museli pristáť na okraji púšte, aby prenocovali. Draci tiež nemohli letieť celý čas a radšej nabrať sily tu, ako niekde uprostred púšte, kade kočujú kočovné kmene. Vzduch na okraji bol teplý a tak si jazdci nemuseli robiť starosti s ohňom. Ako svietidlá im pomohli hviezdy.


Nový deň

Zobudili sa do krásneho rána, no akosi skoro. Čosi ich zobudilo. Prekvapujúci výkrik, ktorý sa niesol v hlavách, každého kto tam bol, ešte poriadne dlho. Keď sa jazdci rozhodli zdroj nájsť, všimli si ženu. Ženu, ktorá sa metala na zemi za neďalekým kríkom.  

//Voľné poradie

Všechno probíhalo hladce a v pořádku. Relativně. Museli zastavit na okraji pouště, aby si odpočinuli. Ačkoliv Neös hrdě prohlašovala, že by to jistě zvládla, nechala se nakonec přemluvit k nabrání sil a k lovu, aby měli maso. Nakonec to ještě brala i jako vhodné procvičení svých loveckých schopností. Večer - nebo spíš v noci podle úhlu pohledu - se uložila vedle Noci ke spánku a společně vzhlížely k obloze. Nemohly usnout a to i přesto, že za sebou měly dlouhou cestu.
Tak daleko od domova... zamumlala najednou dračice a celá se zavrtěla.
Ano, ale kde jinde by ses chtěla lépe pocvičit než u Divokých? Možná tam dokonce narazíš na nějaké své příbuzné, uvažovala Cia a pohledem přecházela po souhvězdích.
Nejsem si jistá, že se s nějakými chci setkat, zabručela najednou jaksi mrzutě a otřela se o půlelfku čelistí.
Proč ne? Já bych se ráda setkala se svojí matkou, ale nemůžu, poněvadž je daleko v elfských lesích a vše, co mám, je její jméno a fairth, podivila se jejímu nezájmu o své příbuzné.
Ale u vás dvounožců je to jiné... odvětila poněkud rozmrzele a otočila hlavu pryč. A to bylo to poslední, co kromě hřejivých pocitů na dobrou noc dnes ještě Cia obdržela od Neös.

Vstávala brzy tak jako tak a v tu dobu byla dávno vzhůru. Chystala se na provedení první úrovně Rimgaru, jak ji to naučil Rasas ještě před odletem, ale něco ji zarazilo. Ne něco, nýbrž někdo. Křik nějaké ženy. Trhla sebou a hned své cvičení ukončila, načež ani nepočkala na ostatní, až se proberou a už vyrazila hledat zdroj zvuku. Však oni se k ní ostatní hned připojí, nevěřila, že by je to snad nevzbudilo.
To, co našla, ji nanejvýš zarazilo a překvapilo. Nějaká ženská se válela na zemi a křičela. Neměla ponětí, co by s ní mohlo být, ale přistoupila k ní a dřepla si. "Paní! Co se vám stalo? Nekřičte!" spustila na ni uklidňujícím hlasem, jakým obvykle promlouvala ke svým pacientům ve špitálu. "Klid, to bude v pořádku," konejšila ji dál a střelila pohledem po Neös, která křoví odhrnula a teď na ně zírala snad ještě víc překvapeně.

Nemala tušenia, ako dlho leteli. Aläes čas nevnímala, ostala ležať na bruchu s nohami pevne pripútanými k sedle. Počas celého letu to vyzeralo, akoby sa snáď precvičovala, ako tak ležala v pravom uhle. Ale to nebol pravý dôvod. Stále jej po tvári stekali potôčiky slaných sĺz a nebolo divu, že sa nechcela ani len pozrieť, kadiaľ letia.
Pristávame, moja drahá, oznámila dračica a to už pokojne letela dole. Nebol ale dôvod odpovedať. Mlčala po celý čas, mohla mlčať aj teraz. Nikto sa jej nič nepýtal a aj keby, neodpovie. Stále si svoj smútok zaháňala plačom a búrlivými pocitmi, ktoré prenášala i na dračicu.
Ananelis pristála ďalej od ostatných a aj napriek tomu, že sa Ananelis snažila svoju Jazdkyňu presvedčiť, ostala spať v sedle.

Ráno sa prebudila ako jedna z prvých, ale vôbec nemala chuť niekoho osloviť, či sa nebodaj najesť. Ananelis večer nebola na love, pretože jej to nedovolila Jazdkyňa pripútaná v sedle. Keby zliezla, mohla by ísť, ale tmavovláska ju teraz potrebovala viac, než kedykoľvek pred tým. Ale nakoniec Aläes zo sedla zliezla a kým šla Smaragdová na lov, vytiahla svoj jazdecký meč, vytvorila si cvičnú figurínu, ktorú nakoniec aj tak roztrieskala všetkým hnevom na malé kúsky a nechala z nej vysypať všetok piesok, ktorý tam nahádzala.
Bola síce už pokojnejšia, ale nevedela stanoviť svoje pocity, nevedela ich udržať na uzde, miešali sa jeden z druhým, ale hnev to nedokázalo odvrátiť. Keď začula čísi krik, Smaragdová, ktorá sa sotva vrátila z lovu už začala histerčiť, ale Aläes sa tvárila, že nič nepočuje.
Ananelis ten malý kúsok preletela a dosadla ku kríkom. Cestu jej už odhrnula Ciina dračica, ale ona tam len nahrnula svoje bystré jantárové oko a dívala sa, prečo žena tak kričí.

Keď konečne pristáli, vydýchla si. Dlhé lety neznášala, ale čo už. Keď ide o vzdelanosť aspoň pár jazdcov. A jakožto Anthaas musel ostať v Atmose, ostali jej už len Aläes, Silencia a Sharin so svojimi dračicami. Nuž, taká babská spoločnosť. Myslíš, že by som si mohla ísť zaloviť? spýtala sa dračica Dienn. "Hej, ale nechoď ďaleko," odvetila jej a vybrala zo sedlových vakov deku, vak s vodou a niekoľko prúžkov sušeného mäsa. Rozložila si deku na zem, posadila sa na ňu a začala zubami trhať sušené mäso a zapíjať ho vodou. Čoskoro si ľahla spať.
Nad ránom ju zobudil desivý výkrik. Vyskočila na nohy, ale všetci sa už zhŕkli pri objekte, ktorý tie zvuky vydával. Predrala sa pomedzi nich a len vypliešťala oči. Sayanë sa vyvyšovala nad všetkým a tak sa nemusela ani predierať tým smerom. "Už jej nepomôžeš," povedala Silencii a prikročila bližšie. Keď začala hľadať stopy po mágii, ostala stáť ako ľadová socha. Nie že by sa jej ničo stalo, to nie, len bola nesmierne prekvapená. A to tie potvory ešte žijú? začudovala sa nad tajnými myšlienkami svojej jazdkyne. "Poďme, čaká nás dlhý let..." povedala a keby niekto začal odvrávať, zarazila by ho krátkou vetou: "Už jej nepomôžete!" a dodala by "Už je i tak mŕtva!"
Zbalila si veci a vyšplhala sa do Sayaninho sedla a keď už boli všetci pripravený, dračica sa odrazila a pokračovala v lete.